Sara má v jedné z nejvytíženějších nemocnic v zemi na starost pacienty, kteří vyžadují intenzivní péči. Snaží se jim co nejvíc ulevit od bolesti a utrpení, i když to může znamenat, že jim nepozorovaně vezme život, pokud není naděje na jejich zotavení.

Své nekonvenční metody skrývá před kolegy i před manželem a proplouvá životem, aniž by ji trápily výčitky svědomí, až se jí jednoho dne dostane do péče soukromý pacient – starý muž, který prodělal mozkovou smrt a jehož skon očekávají u jeho smrtelného lože příbuzní.

Jak se Sara chystá provést v tichosti další eutanazii, pacient s ní začne zvláštním způsobem komunikovat a poprvé v životě v ní vzbudí závažné pochybnosti.

Majid Barzegar se významnou měrou podílel na vývoji a vzniku celé řady nezávislých filmů v Íránu. Svou neochvějnou podporou svobody projevu ve filmu si vysloužil nepřízeň íránských úřadů. Filmy, pod kterými se podepsal jako scenárista, režisér a producent, byly uvedeny a oceněny na prestižních mezinárodních filmových festivalech včetně Cannes, Berlinale, San Sebastianu, Rotterdamu, Sao Paula, Soluně a mnoha dalších.

Jeho druhý celovečerní hraný film Parvíz považuje řada kritiků za jeden z nejikoničtějších kultových filmů íránské artové produkce. Prší si, kde chce je jeho poslední film, který měl premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu. Eutanazie, o které pojednává, je v íránské kinematografii zakázaným tématem.