Nevěřící muž a jeho zbožná muslimská žena žijí v Teheránu pod jednou střechou se svou dcerou, která nahlíží skrze mlhavou gázu minulosti na islámskou revoluci v Íránu a na svou rozdělenou rodinu. Přemítá o vlastním osudu i osudech mnoha dalších lidí, kterým revoluce obrátila život vzhůru nohama.

Na počátku revoluce našla její matka nový smysl života a novou identitu a stala se náboženskou aktivistkou. Otec přitom tiše seděl doma ve svém oblíbeném křesle a poslouchal Bacha. Z domácnosti zmizely hrací karty, červené víno a fotografie žen bez hidžábu. Matka cenzurovala minulost, zatímco otec snil o jiné budoucnosti.

Režisérka filmu patří k nejnadějnějším hlasům íránské kinematografie. Její snímek, kterému se dostalo mezinárodního uznání a byla mu udělena cena za nejlepší film na festivalu IDFA, je intimní a jemně utkanou rodinnou historií. Přibližuje předrevoluční i porevoluční Írán a je úvahou o zemi, kterou revoluce roztříštila na tisíc kousků.

Firouzeh Khosrovani se narodila v Teheránu. Usadila se nejprve v Itálii, kde se věnovala studiu umění na milánské akademii Brera. Po ukončení studia v roce 2002 se vrátila do Íránu a získala magisterský titul v oboru žurnalistiky. Její filmový debut Life Train je dokumentem o herní terapii pro traumatizované děti po zemětřesení v Bamu. V roce 2007 natočila film Rough Cut o zohavených plastových figurínách ve výlohách teheránských obchodů, za který obdržela třináct ocenění na mezinárodních filmových festivalech. Její pozdější snímek Slavnost povinnosti sleduje dvě dospívající dívky při přechodu do dospělosti. Film si v roce 2014 odvezl z festivalu IDFA cenu OXFAM.

Poslední film Firouzeh Khosrovani Rentgen jedné rodiny měl premiéru na festivalu IDFA. Získal hlavní cenu festivalu za nejlepší film a od té doby putuje po mnoha festivalech na celém světě.

Podobně jako několik dalších etablovaných dokumentaristů byla i Firouzeh Khosrovani opakovaně předvolána a vyslýchána íránskými úřady kvůli své tvorbě a činnosti dokumentaristky zaměřené na citlivá témata. Dne 10. května 2022 byla v Teheránu zatčena po domovní prohlídce, při které jí byl zabaven osobní majetek i pracovní prostředky, např. mobilní telefon, pevné disky a notebook. Po mezinárodním protestu byla nakonec propuštěna na kauci, ale od té doby má zakázáno opustit zemi.